Docela přirozeně. Žiju se svojí rodinou v domě na okraji Prahy. Jednoho dne nastal čas, kdy bylo možné část domu pronajmout. Nahlédl jsem tehdy do realitního světa z pozice klienta. Tento pohled mi dodnes pomáhá lépe se vcítit do pozice lidí pro které pracuji. Do té doby jsem si příliš nevšímal kolik lidí v mém bezprostředním okolí otázku bydlení řeší. Já měl štěstí - řešit jsem ji nemusel. Jen jsem tušil jaké množství variant, ale i záludností s sebou tahle práce přináší. Napodruhé jsem si pronájem zařídil sám a zjistil jsem, že je to vlastně zábava. Celkem důvěrně si povídám s lidmi, se kterými bych se jistojistě minul. Po čase přišla nabídka spolupráce s kamarádkou a po nějaké době se pro mě reality staly hlavní činností. Připojil jsem se k teamu mladoboleslavské realitní kanceláře KUZO Partners a tato spolupráce trvá dodnes.
Nevnímám svou práci jako zaměstnání. To, že se mohu rozhodnout s kým budu pracovat a s kým ne, mě dává pocit svobody a pak nepotřebuje řešit jestli je pátek nebo svátek, jestli je ráno nebo večer. Pokud Vás to baví - není to vůbec rozhodující.
S klienty v podstatě vždy řešíme záležitosti, které významně mění podmínky a někdy i způsob jejich dalšího života. S tímto vědomím k tomu přistupuji. Z nabytých zkušeností se postupem času vytvářely zásady, nebo chcete-li kodex, a tím se řídím. To že se mnoho klientů opakovaně vrací, nebo jsou ochotni mě doporučit svým známým je pro mě důkazem, že "tohle je správná cesta, tady jsme našli společnou řeč - společný zájem".
A co bylo vlastně před realitami? Z fotografií je jistě patrné, že jsem toho již dost prožil. V posledních dvaceti letech se mi podařilo natočit několik dokumentárních filmů, mohli jsme se potkat třeba u Vltavy, já u kormidla vy jako pasažér, nebo třeba při nějakém letu balónem, nebo třeba na letišti, nebo …
Pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv a děkuji Vám. Pokud Vás cokoliv dalšího zajímá, neváhejte mě kontaktovat. Rád se s Vámi sejdu u kávy.